Knižní návraty do dětství

Na svoje oblíbené knížky z dětských let vzpomínám docela často. A taky už dlouho plánuju tenhle článek, jsem moc ráda, že jsem se k němu konečně dostala. Záměrně neuvádím ty staré známé pecky jako Mikeš nebo Děti z Bullerbynu, ty milujeme všichni a víme o nich poměrně dost. Vybrala jsem spíše ty méně profláklé.

Jednou z mých prvních dětských knížek, kterou si vybavuju, je O Kubáskovi, Měsíčkovi a modrooké Nanynce. Měla jsem ji hodně moc ráda, mamka mi z ní předčítala. Když jsem se pak naučila číst sama, četla jsem ji pořád dookola. Vypráví se v ní o ztraceném panáčkovi Kubáskovi. Zaujala mě tehdy /a vlastně i dnes/ zajímavá grafická podoba knížky. Ilustrace jsou doplněné fotkami koláží z přírodnin.

Anička z I. A. nádherná knížka Jana Rysky o prvňačce Aničce, která byla hodná a vzorná, ale pořád ji zlobil kluk Pavel Šlechta. Myslím, že je to jedna z těch knížek, které kdyby se po menší úpravě znovu vydaly, tak by se dětem líbily (a stejně tak i rodičům a prarodičům).

Ferdův slabikář. Ten mě bavil hodně moc!!! Další nadčasovka, čerpala jsem z ní i při besedách s dětmi. Nezapomenutelné říkanky a příběhy o písmenkách, uměla jsem je zpaměti.

Kozlíček Kaštánek. Pro tuhle knížku mám zvláštní slabost. Četla jsem ji hodně často, příběh kozlíka kaštanové barvy, který měl být poražen, ale podařilo se mu utéct, mě vždycky dojímal. A taky jsem milovala ilustrace, které v knížce jsou. Zrovna dneska jsem ji vyhrábla ze Studentovy knihovny a nostalgicky si ji připomněla s mamkou, která u nás zrovna byla. Taky přijde do dětské knihovničky a budeme ji číst, až přijde její čas. (Ta knížka, ne mamka :-))

Dvanáct pohádek. Na tuhle knížku myslím docela často. Bohužel mi zmizela někde v propadlišti dějin. Obsahuje zajímavé pohádky v nichž jsou hlavními hrdiny třeba obyčejné věci. Napsala ji Jarmila Svatá někdy v padesátých letech. V paměti mi utkvěla pohádka o polévce, která zpívala. Děti remcaly, že je k jídlu zase jen polívka, a jejich maminka jim řekla, aby poslouchaly, co polévka vypráví, když se vaří. Docela ráda bych si pohádky s odstupem času připomněla.

Děvčátko z města. Další z knížek, které jsem četla několikrát. Příběh malé holčičky ze Sovětského svazu, která za války přežije jako jediná z celé rodiny bombardování, se mi neskutečně líbil. Malou Valentinku si k sobě vzala žena z vesnice, která měla více dětí a holčičku přijala jako vlastní. Z knížky si vybavuju, že často jedli brukev, což jsem jako dítě netušila, co může být. Až dneska jsem se dočetla, že brukev je něco jako matka dnešních košťálovin. :-)

Gabra a Málinka: Tyhle valašské cérky jsou taky moje srdcovka a píšu o nich už tady. Taky o knížkách  Hra na Betsy Bowovou a Bibi, které mají neodmyslitelné místo v mé knihovně, už jsem psala dřív. 

Trilogie od Martiny Drijverové Táta k příštím Vánocům, Táta pro radost i pro zlost a Táta nemá smutky rád se v knihovně nikdy moc neohřála, protože jsem ji měla doma skoro pořád já. Série příběhů o sestrách Janě a Evě, které hledají nového tatínka, s nímž se posléze musí, stejně jako s novou sestřičkou, sžít, jsem doslova hltala.

Velkou slabost jsem měla vždycky pro knížky Heleny Šmahelové. Nejčastěji jsem se vracela ke své "svaté čtveřici" zahrnující romány Velké trápení: nikdy jsem nechápala, jak mohli rodiče hlavní hrdinku Janu odložit do dětského domova, jen aby se mohli v klidu rozvést, zatímco její mladší sestra mohla být s matkou; Já a moji drazí vyprávějící o dívce Aničce, která žije s velkou rodinou a přesto je pořád sama; Magda, jejíž stejnojmenná hrdinka vyrůstá s postaršími rodiči vědátory, a je taky v podstatě sama, protože má mnohem starší sourozence, kteří mají své životy; a Dora na cestách o náctileté dívce, která s otcem cestuje za matkou do New Yorku. Možná si ji pamatujete z knížek Dobrá mysl a Dora a medvěd, v nichž byla tehdy ještě malá.

Četli jste některou z nich nebo máte úplně jiné srdcovky z vašeho dětství? Budu ráda, když mi o nich napíšete. :-)

Klasika do dětské knihovny

Pevný knižní základ musí být. Mimísovi sice ještě nečteme, spíše povídáme, ale proč už mu knížky pomalu nechystat.
Krtek a Honzíkova cesta nesmí chybět. A já se už těším, až si po letech zopakuju předčítání. :-)

Léto na druhý pokus

Sedmnáctiletá Taylor odjíždí s rodiči a sourozenci trávit prázdniny do letního domu u jezera, který rodina vlastní. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se tak nestalo po dlouhých pěti letech. A kdyby k tomu rodina neměla ještě jeden smutný důvod. Pro otce rodiny je to poslední léto, které  může strávit se svými blízkými, má totiž rakovinu slinivky v posledním stádiu.

Jenže Edwardsovi k sobě nemají moc blízko. Lépe řečeno, neumí si mezi sebou vyjádřit city. Sourozenci jsou každý z jiného těsta a rodiče? Každý má v koutku srdce svého oblíbence, a i když se snaží měřit všem stejným metrem, jde to poznat.
Taylor má  nejblíž právě k otci, s matkou má vztah spíše komplikovaný, což se v průběhu děje ukáže až mockrát, na můj vkus.
Úplně největší obavu má Taylor ze setkání s bývalými přáteli, které před pěti lety opustila bez slůvka rozloučení.
Přitom šlo o takovou banální zápletku (z pohledu dospělého) - když bylo Taylor dvanáct, zamilovala se do svého kamaráda Henryho a začali spolu chodit(!). Mezi námi, ve dvanácti... no... :-)  
Její nejlepší kamarádka Lucy do něj byla zamilovaná taky, ale Taylor to řekla později a ta jí nedokázala o svém vztahu s Henrym říct pravdu. Raději to léto narychlo odjela bez vysvětlení a už se tam až do tohoto osudného pobytu neukázala.

Toť celá zápletka, když se na ni divám já, jako dospělá, přijde mi dost zbytečná, ale když je vám dvanáct, máte pocit, že se zhroutí svět.

Mě spíš dojímala druhá stránka příběhu - proč přijeli Edwardsovi k jezeru. Otec ví, že je to poslední možnost jak si svou rodinu užít a snaží se využít ji do poslední kapky.
Ze všech sourozenců má Taylor asi nejtěžší pozici - bratr je nadaný génius, který si vystačí sám, pubertální sestra Gelsey je talentovaná baletka, stejně jako její matka, a Taylor si proto připadá obyčejná a nezajímavá.
Její otec se do ní dokáže vcítit, oba spolu tráví spoustu času. Spolu s Taylor sledujeme zhoršování zdravotního stavu jejího otce se všemi důsledky, pro mě to byla asi nejemotivnější stránka knihy.
Právě Taylořin otec byl pro mě nejsympatičtější postavou románu. Právník s citlivou duší a láskou ke knihám.
Naopak si mě nezískala matka. Bohužel jsem z ní neměla dobrý pocit, nelíbilo se mi její chování k Taylor. Ke konci knihy se to snažila autorka napravit, mně však zůstávala i nadále něčím protivná.

I přes ten dost nešťastně zvolený důvod Taylořiny nechuti k letnímu pobytu u jezera se mi román líbil, i když nejsem cílová věková skupina, které je knížka určená.
I když ji u nás v knihovně máme na dětském oddělení, věřím, že ji ocení i starší čtenářky, kterým doba raného mládí není cizí a dokáží se vcítit do citlivé duše mladé dívky.

Prokleté město

Lisa McMann, která se českým čtenářům představila s trilogií Lovkyně snů, přichází s novou knihou Prokleté město.
Hlavní hrdinka, studentka Kendall žije v malém městečku Cryer´s Cross. Trpí obsedantně kompulzivní poruchou. Její potíže se zhorší, když náhle zmizí studentka ze školy, kam Kendall chodí, Tiffany. I když ji moc neznala, přesto zmizení Kendall těžce nese a její porucha se zhoršuje. Velkou oporou je pro ni Niko, se kterým chodí.
Když se do mětečka těsně po této události přistěhují noví spolužác, sourozenci Marlena a Jacián, Kendall neví, co si má  myslet. Zatímco Marlena je velmi přátelská a se Kendall se skamarádí, Jacián je odtažitý. Navíc se proslýchá, že má se zmizením Tiffany něco společného...
Když zmizí i Niko, začne Kendall slýchat hlasy zmizelých studentů. Jejich volání o pomoc nahání strach.
Kendall se musí dopátrat pravdy. Maličké městečko Cryer´s Cross skrývá tajemství, které spadá do minulosti a je propojeno s jeho obyvateli. Podaří se Kendall zlomit prokletí?
Lisa McMann napsala duchařinu pro mladé, ve které opět použila svůj proslulý úsečný styl. Působí zvláštně, možná každému nesedne. Je to, jakoby jste se dívali na film. Trošku mi to připomínalo komentáře k filmům pro nevidomé. Obálka knížky mě zaujala na první pohled, navozuje tajemnou atmosféru, právě proto jsem si knížku vybrala. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Deklarace smrti

Svět roku 2140 je na hony vzdálený tomu našemu současnému. Lidstvo našlo lék na nemoci, porazilo smrtelnost a tak někteří z nich mohou žít věčně. Jenže jak zařídit, aby se svět nepřelidňoval? Zbývá jediné řešení - omezit porodnost. Proto byla přijata Deklarace, která nařizuje, že lidé mohou mít jen jedno dítě. Porušení zákona se trestá. Děti, které se narodily "navíc" jsou zařazeny do ústavu Grange Hall pro Přebytečné. Tam se učí domácím pracem, aby mohli sloužit Vyvoleným.

Jednou z Přebytečných je patnáctiletá Anna.

Díky důkladnému vymývání mozku je Anna přesvědčená, že její rodiče jsou špatní lidé, kteří neměli dopustit, aby se narodila.

Anna se snaží být dobrou Přebytečnou, připravuje se na službu pro Vyvolené. Svědomitě si plní své povinnosti a doufá, že tím odčiní, co její rodiče spáchali.

Jednoho dne je klid Grange Hallu narušen. Přichází nový Přebytečný. Petr je jiný než ostatní. Ihned dává všem najevo, že s Deklarací nesouhlasí a Anně oznámí, že zná její rodiče.

Správkyně ústavu, paní Pincentová nechává Petra zavřít na samotku, plánuje jeho zabití, protože cítí, že Petr je schopen rozvrátit celý ústav, který ona tak pečlivě budovala.

Anna, která je zprvu nedůvěřivá si uvědomí, že na Petrově vyprávění něco je. Nechá se zavřít na samotku, aby spolu mohli utéct....

Román Deklarace smrti se svým tématem řadí mezi knihy s dystopickou tématikou. Tentokrát je na programu nesmrtelnost. Vyvolení berou léky na Dlouhověkost, je jasné, že jich na světě může být jen omezený počet, proto je povoleno jen jedno dítě. Připomíná mi to trochu situaci v Číně.

Deklarace smrti se čte dobře, je v ní dobře popsáno, jak lze někomu vymýt mozek a dokonale jej "zblbnout" natolik, že pohrdá sám sebou. Někdy jsem měla sto chutí Annou zatřást a říct jí, ať toho svého fanatismu nechá.

Knih s dystopickou tématikou je na knižním trhu hodně, Deklarace smrti dokonce vychází už podruhé, první náklad byl vyprodán ještě v době, kdy dystopie nezažívala takový boom jako dnes. Za své mluví také obálka knihy, která je u tohoto aktuálního vydání mnohem hezčí než u prvního. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Hunger games - Síla vzdoru

Reality show pokračuje, Hunger games vrcholí. Katniss přežije speciální ročník her, jenže nemá tušení, co je s Peetou. Hry totiž neskončily klasickým způsobem, ale vzpourou proti prezidentu Snowovi. 
Katniss je spolu s ostatními rebely, svou matkou i sestrou Prim v Třináctém kraji (ano, opravdu existuje!) trne strachy, protože netuší, co je s Peetou. Ten zůstal na "druhé straně barikády", prezident Snow ho drží v zajetí.
Obyvatelé Třináctého kraje žijí v podzemí, kde je všechno precizně řízeno čipy. Katniss s Hurikánem se mohou občas vydat na lov. Je to nejen jejich rituál, ale také jim pobyt v lese, na čerstvém vzduchu, pomáhá přežít.  
Katniss si pořád dokola opakuje svou mantru: "Jmenuji se Katniss Everdeenová. Je mi sedmnáct let. Pocházím z Dvanáctého kraje. Byla jsem splátkyní v Hladových hrách........." a neví, co má dělat.
Souhlasí s nápadem, že se stane reprodrozdem a natočí proklamy, které by měly rebelům pomoct se vzpourou proti Kapitolu. Ale v hloubi duše o tom přesvědčená není. Navíc její proklamy Peetovi spíše škodí. Prezident Snow ho mučí tak, že mu pozmění pamět a Peeta si o Katniss myslí, že ho zradila.
Tentokrát žádné souboje v aréně nebudou, ale i tak poteče krev a bude "krucho", jak se u nás říká. (krucho = těžko).
Chystá se svržení prezidenta Snowa, které má Katniss podpořit. Jak se rozhodne? Učiní jedno překvapivé rozhodnutí, ale to prozrazovat nemůžu.
Myslím, že je dobře, že tímto dílem série skončila, další by už byl asi jen nastavovanou polívkou. Poslední kapitola mi trochu připomněla závěr posledního Harryho Pottera, kdy se s hrdiny potkáváme po dvaceti letech.
Nějak podobně Hunger games uzavřela i její autorka a je to podle mě jen dobře, jakkoliv se mi celá trilogie líbila, myslím, že další díly by jí jen uškodily. Každopádně stojí za přečtení i zamyšlení. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Hunger games - Vražedná pomsta

Hladové hry skončily a nemají jednoho, ale rovnou dva vítěze. Oba jsou z jednoho kraje (kraj dvanáctý) a jsou to...Katniss a Peeta. Ano, oba najednou. Jenže za jakou cenu? Zdánlivě je vše v pořádku. Oba díky vítězství zabezpečili své rodiny, mají peníze a žijí v blahobytu, jenže nic není tak růžové, jak na pohled vypadá. Katniss i Peeta se trápí a nemůžou se vyrovnat se svými mnohdy děsivými zážitky z arény. Katniss před sebou pořád vidí malou Routu, kterou si velmi oblíbila, její smrt ji pořád pronásleduje.
Život jde však dál, Katniss s Peetou jezdí po jednotlivých krajích v rámci Turné vítězů. 
Atmosféra začíná houstnout, lidé se bouří a to se prezidentu Snowovi ani za mák nelíbí. Hádejte, kdo bude splátcem v dalším speciálním ročníku Hladových her? Katniss a Peeta, i když by si správně měli užívat svého vítězství a připravovat se na trenérství.
Hladové hry tedy začínají a jde opravdu do tuhého. Koho si Katniss vybere za spojence?
Druhý díl Hunger games je ještě napínavější než jednička. Máme větší možnost blíže poznat Hurikána a zjistit, že Haymitch není jen ochlasta první třídy, ale docela chytrý a inteligentní člověk :-).
Stejně jako v Aréně smrti se celým příběhem prolíná vztah Katniss a Peety, který je do ní opravdu zamilovaný. Katniss není pevně rozhodnutá, komu patří její srdce. Je to právě Peeta nebo věrný Hurikán?
I tento díl se mi četl velmi dobře, napětí graduje a není nouze o dramatické chvíle. 
Jak bude příběh završen? Má Katniss vůbec naději na přežití? Tak to si musíte přečíst třetí, závěrečný díl celé trilogie.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Osudové rozhodnutí

Třetím dílem série Lovkyně snů, který nese název Osudové rozhodnutí, vrcholí příběh neobyčejné dívky Janie. Její schopnost číst lidem sny se může zdát být atraktivní. Ale ono by asi každého brzy přestalo bavit neustále se někomu propadat do snů, které leckdy bývají značně lechtivé. Janie její schopnost také docela unavuje. Ani její rodinné zázemí jí na klidu nepřidá, matka alkoholička není žádné terno. V úvodu Osudového rozhodnutí Janie zastihujeme ve společnosti Caleba, se kterým chodí. Užívají si pohodu letních prázdnin, kterou však naruší problém s matkou Janie, která je v nemocnici. Když tam Janie dorazí, zjistí, že její matka je u lůžka nějakého muže, který je v komatu. Jaké překvapivé zjištění vyplyne na povrch - jedná se o otce Janie, o kterém neměla ani tušení. Rozporuplné pocity dívce neulehčuje ani její matka, která se o něm odmítá bavit.
Když se však Janie dostane k němu domů, zjistí, co je její otec vlastně zač. Stejně jako ona je lovcem snů, po něm Janie tuto neobyčejnou schopnost zdědila. A taky se dozví, že to byl velmi citlivý člověk, který se kvůli svému prokletí vzdal možnosti žít rodinným životem a zvolil si samotářský život v ústraní. Jenže ani to ho nezachránilo před špatným osudem, který na lovce snů čeká. Ti totiž musí volit jedno ze dvou zel. Buď budou lidem nadále vstupovat do snů a časem jejich tělo zchátrá a oni ochrnou nebo oslepnou nebo tuto schopnost utlumí, následkem čehož jim jednoho dne pukne mozek, jako se to stalo otci Janie.
Také ona stojí před tímto rozhodnutím, kterému se říká Mortonova vidlička, což znamená rozhodování mezi dvěma nepříjemnými alternativami. Jak se Janie rozhodne? Zvolí život lovkyně snů po boku milovaného Caleba a bude čekat na to, až její tělo vypoví službu? Nebo zvolí samotářský život, který skončí smrtí?
Před čtením jsem měla trošku obavy,protože se jedná o závěrečný díl trilogie, jejíž předchozí díly jsem nečetla. Obávala jsem se toho, že se nebudu orientovat v ději, ale kupodivu jsem se do něj dostala rychle. Dost mě překvapil autorčin styl - krátké, úsečné věty v mém docela neoblíbeném přítomném čase. Zvyknout se na to dá, i když raději mám věty rozvité a souvětí. :-) Právě touto úsečností a strohostí dokázala autorka vystihnout vše podstatné. Měla jsem pocit, že sleduju film, kde se rychle střídají záběry. Taky čtení mi netrvalo dlouho, za dvě hodiny jsem měla Osudové rozhodnutí přelouskané. Kniha má neobyčejně krásnou obálku ve fialových tónech, právě tuto  barvu mám ráda, takže se mi obálka zalíbila hned napoprvé. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

7 dní hříchů

Byla jsem velmi zvědavá na knihu, která vypráví příběh česko-německého manželského páru. Už proto, že se dotýká velmi citlivého tématu, jakým je život Čechů a Němců v Sudetech během 2. světové války. Román napsal Josef Urban, který je autorem předlohy k filmu Habermannův mlýn. Ostatně mlynář Habermann je v knize zmíněn.
Jan Olšan je lesník, který žije se svou ženou Agnes, která je německé národnosti, v sudetských horách. Jejich vztah prochází manželskou krizí. Zastihujeme je na sklonku války, v době, kdy sílí nenávist Čechů ke všemu, co je německé. Jejich svatba, která se odehrála v roce 1938, byla trnem v oku nejen rodinným příslušníkům, ale také některým lidem ve vesnici. Mnozí jim sňatek nedopustili, když přišla první příležitost zchladit si žáhu, bez ostychu toho využili.
Agnes a její muž k sobě hledají cestu, ve svých vzpomínkách se vracejí do minulosti, kdy byli i přes nepřízeň doby šťastni. 
V Sudetech panuje radost z osvobození republiky, čeští obyvatelé mají příležitost oplatit Němcům stejnou mincí. Pomstychtiví vesničané berou útokem vše, co jen trochu závání němčinou. Agnes se stane nečekaným svědkem jednoho takového rabování. Musí zmizet, ale předtím chce varovat svého muže, jenže to nestihne.
Jan Olšar nechápe, co se děje, proč jeho žena náhle utekla. Vydává se po její stopě, při této pouti se setkává se svým švagrem Jürgenem. I on patřil mezi ty, kteří jejich svatbě nepřáli. Spolu se vydají Agnes hledat. Sedmidenní cesta prověří jejich vzájemné vztahy. Nevraživost musí pryč, kupředu je vede společný cíl.
Tento román jsem přečetla za dva dny. Tématika sudetských vztahů mě zajímá, proto jsem si tuto knihu vybrala k recenzi. To byl jeden důvod. Druhým je stejnojmenný film, který se podle ní natáčí a na který se, nejen díky Ondrovi Vetchému, těším. 
Román je napsán poetickým stylem, některé věty jsem musela přečíst dvakrát a občas se i vracet, abych pochopila podstatu věty. Jsem sice zvyklá na moderní styl psaní, ale myslím si, že tomuto křehkému románu lyrika sluší. Co se týče hlavních hrdinů, samozřejmě, že jsem si je představovala v podobě jejich filmových ztvárnitelů. 
Jak jsem už uvedla, styl románu byl pro mě něčím novým, takže se ke knize vrátím ještě jednou, ale předtím určitě půjdu na stejnojmenný film, abych mohla srovnávat, jak se s předlohou tvůrci popasovali.
Knihu bych určitě doporučila všem, kteří se o dějiny druhé světové války zajímají, už proto, že příběh Agnes a Jana byl sepsán podle skutečných událostí.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Děsivé splynutí - Vidím to, co vrah

Vee je sedmnáct let, žije s mladší sestrou Mattie a otcem, který pracuje jako lékař a na své dospívající dcery nemá příliš mnoho času. Matka dívek zemřela, když bylo Vee dvanáct let. Dívka se tak musí sama potýkat s problémy běžného teenagerského života. Je tady však ještě jedna věc. Vee trpí narkolepsií, kterou zdědila po své matce. Laicky řečeno, když to na ni přijde, a je jedno kde, usne a spí. Během spánku se Vee ocitá v tělech jiných lidí. Jednou se octitne v těle vraha. Jeho očima se právě dívá na svou mrtvou spolužačku a kamarádku své mladší sestry. Vrah smrt naaranžoval jako sebevraždu. Protože mrtvá dívka měla osobní problémy, všichni této verzi věří. Jediná Vee zná pravdu, ale nemůže ji nikomu říct, protože by se jí všichni vysmáli. Celou školu ovládl strach, další dívka je nalezená mrtvá a protože i ona patřila do okruhu přátel Mattie, má Vee o svou mladší sestru vážné obavy. Přemýšlí, jestli má po vrahovi pátrat sama nebo vyšetřování nechat na policii.
Tento příběh je první ze série Děsivé splynutí. Je to psychothriller pro náctileté, trochu mi připomněl kdysi oblíbené Stopy hrůzy.:-)
Je fakt, že jsem měla dva tipy na vraha a ani jeden mi nevyšel, i když jsem byla hodně blízko. A to mám na thrillerech ráda, když autor dokáže čtenáře rafinovaně navést na falešnou stopu. Co se mi na tomto románu líbilo, byly vzpomínky na zemřelou matku. Tedy způsob, kterým Vee vzpomínala - pouštěla si matčina oblíbená CD (muzika hudebního stylu grunge je blízká i mně, proto jsem zaplesala, když byla v knížce zmíněna má oblíbená kapela Pearl Jam). Co se mi nelíbilo - přílišná volnost obou sester, která pramenila z pracovní vytíženosti jejich otce. Takže mladší sestra (15 let) vesele pila alkohol a pařila na večírcích. Nemají v USA pití povoleno až od 21 let? Doufám, že si z toho mladí čtenáři nebudou brát příklad :-). 
Tato kniha je určena především náctiletým milovníkům napětí, tentokrát není hlavní hrdinka ani upírka, vlkodlačice či cyborg, ale obyčejná dívka s neurologickou poruchou - dobrý nápad a osvěžení po všech těch nadpřirozených bytostech. 
Podle mě se povedla i obálka, líbí se mi "ošoupanost" na okrajích. Kapesní formát ocení čtenáři, kteří neradi sahají po těžkých bichlích nebo jsou zvyklí číst v dopravních prostředcích.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Erebos. Hra, která zabíjí

Kniha pro mládež (a dle anotace nejen pro ně), která svou úžasnou obálkou láká do světa oblíbených počítačových her. Jelikož jsem "zamlada" byla velkou hráčkou, a během těhotenství jsem projela celého Maxe Paynea, už z nostalgie jsem po této slibně vypadající knize sáhla. Autorka čtenáře zavádí do Londýna (mého oblíbeného města - to jsem si při čtení libovala :-)).
Student Nick už delší dobu pozoruje, že jeho spolužáci se nějak divně chovají, dávají si mezi sebou cédečka, o kterých se s nikým nechtějí bavit a mívají časté absence ve vyučování. Rád by přišel celé záležitosti na kloub, jenže jemu pořád nikdo nic nedává.
Ale i Nick se dočká a jednoho dne drží v ruce CD s nápisem "Erebos". V uších mu zní slova spolužačky, od které hru získal: "Nikomu nesmíš o této hře říct, ani ji někomu dát, aniž bys byl vyzván. A hrej vždy sám, nikdo tě nesmí vidět."
Ani tyto podivné příkazy Nicka od hraní neodradí, hned jak přijde ze školy domů, pouští počítač a nahrává hru...
Hraní Nicka pohltí, i když ho udivuje, že Erebos o něm ví všechno. Co poslouchá, jak žije, jaká jsou jeho nejtajnější přání...Když se hra rozhodne, že Nick pro daný den splnil úkoly, sama se vypne. Když si chce Nick vyhledat na internetu informace o této hře, nic nenachází. Jen odkazy na řeckou mytologii, ze které pochází název hry.
Realita se prolíná s hrou, Nick ve svém skutečném světě plní příkazy posla ze hry. Napětí se stupňuje, stejně tak se stupňují i poslovy požadavky. Erebos nemá slitování s nikým, kdo chce být nejlepší, musí hodně obětovat. Nebo někomu ublížit. Jenže jsou hranice, za které nejde ani Nick, a tak vypadává ze hry. Ještě předtím dává hru spolužačce Emily, a aby věděl, co bude dál, porušuje jedno z pravidel a sleduje kamarádčinu hru. 
Kniha mě pohltila, i když se v jedné části docela táhla. Pak se příběh zase rozjel, aby vyústil do napínavého rozuzlení.
Román Erebos ukazuje pohled na dnešní generaci mladých lidí, kteří jsou zcela pohlceni světem počítačů, internetu a her. Jedno je propojeno s druhým, je na nich, nakolik se nechají do tohohle světa vtáhnout, a zda-li si uchovají zdravý rozum.
Po přečtení mi to nedalo a stejně jako Nick, jsem i já do vyhledávače zadala ono magické slůvko "Erebos". :-)
Ještě musím napsat, že se mi líbila obálka, která působí "trochu ošoupaně", což ji přidává na atraktivitě. V knihovně ji máme obalenou (jak jinak), takže půvab je skrytý pod folií. Ale to jinak nejde, protože by se díky půjčování mezi čtenáři rychleji zničila. Doma si ji čas od času vezmu a nádherný, jakoby zašlý obal si pohladím. :-)

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Hunger games - Aréna smrti

Do rukou se mi dostala knížka, kterou u nás v knihovně máme v oddělení pro děti a mládež,(i když téma je docela drsné i pro dospěláka). Je to v současné době nejen knižní, ale i filmový bestseller Aréna smrti ze série Hunger games autorky Suzanne Collins. 
První díl vypráví příběh 16leté dívky Katniss, která žije se svou matkou a mladší sestrou ve Dvanáctém kraji, což je poslední z Krajů, které patří do země Panem, která povstala z trosek bývalé Severní Ameriky. Hlavním městem je Kapitol, kde se každoročně konají Hunger games - Hladové hry, krutá a drsná reality show, ve které mezi sebou bojují dva zástupci z každého kraje, (dívka a chlapec) na život a na smrt. Říká se jim splátci, protože je bohatý Kapitol trestá za vzpouru, a jen jeden z nich může být vítězem, ostatních třiadvacet musí zemřít. Katniss chce zachránit svou mladší sestru, která byla vylosována, a jde bojovat místo ní. Spolu s ní je vybrán Peeta Mellark, chlapec z relativně bohaté pekařské rodiny, který jí kdysi v dětství pomohl. Ze dne na den se ocitají v centru bohatého Kapitolu, užívají si luxus a péči, i když ví, že brzy budou bojovat proti sobě a všem. Všech čtyřiadvacet splátců se s pomocí trenérů připravují na boj v aréně. Trenérem Dvanáctého kraje je jeden z mála přeživších veteránů Hladových her, opilec a looser Haymitch. Má to všechno, jak se říká, na háku. Ale přece jen v něm zůstala jiskřička dřívější bojovnosti, a když vidí houževnatou Katniss, která mu připomíná jeho samého před lety, začne s oběma splátci trénovat. Nastává den, kdy se splátci utkají v aréně. Všichni za svůj kraj a přitom každý sám za sebe. Každý večer s napětím sledují denní výsledky. Kolik jich přežilo a kolik se stalo obětmi drsné reality show? 
 Dokáže Katniss čelit nástrahám divočiny, když se ostatní snaží, aby nepřežila jediný den? Velmi napínavý, čtivě napsaný román s prvky sci-fi a fantasy mě zaujal a nemohla jsem se odtrhnout. 
Příběh sledujeme z pohledu Katniss, prožíváme s ní nejen těžké období, kdy se sama stará o matku a sestru, ale především boj o přežití v aréně smrti. 
Těším se na další dvě pokračování, co se bude s Katniss a Peetou dít dál?

(Recenze pro nakladatelství Fragment)

Obrázkový slovníček- angličtina pro děti

Slovníky...nezbytný doplněk učebnic cizího jazyka. K dostání jsou v nejrůznějších formách. Oblíbenými se staly internetové verze, které jsou ideální, když si chcete narychlo přeložit něco z internetu. Klasické tištěné slovníky však nenahradí. Tyto si můžete kdykoli vzít do ruky, listovat v nich,  hledat potřebná slovíčka nebo si je prohlížet jen tak. Slovníky jsou různé - velké či kapesní, mnohdy s názornými ilustracemi. Některé jsou určeny přímo dětem, jeden takový mám právě před sebou.
Nejčastější cizí jazyk, který se dnešní děti ve školách i školkách učí, je angličtina. Právě těmto malým studentíkům, kteří se angličtinu učí, je určen Obrázkový slovníček - angličtina pro děti. Obsahuje více než 1111 slovíček a spoustu nádherných obrázků, které pomáhají vysvětlit význam jednotlivých slov.
I když je formát tohoto slovníku netradiční - není to kapesní vydání, formát knihy je téměř totožný s velikostí papíru A4, vůbec to nevadí. Naopak. Děti si v knize mohou listovat, učit se slovíčka podle abecedy nebo i napřeskáčku. Každé slovíčko má svůj obrázek, ilustraci, která pomáhá malým dětem pochopit jeho význam. Nechybí také rozdělení slovíček, které mají např. význam nadřazený (ovoce, zelenina, tělo, atd.). Takže se děti naučí i názvy jednotlivých druhů, které do těchto skupin patří. Nechybí ani anglická abeceda a číslovky, výslovnost fotetických symbolů, tabulka zájmen a často užívaných slov. Milým překvapením pro mě byly i vlajky některých zemí, což ocení zejména milovníci zeměpisu.
Slovník je přehledný, srozumitelný jak dítěti tak i dospělému (předpokládám, že to budou učitelé nebo rodiče, kteří jej budou spolu s dětmi používat). Mně osobně se velmi líbí, zejména ilustrace, které jsou vtipné a nápadité. Například slovíčko červenat se - to blush je vyjádřeno roztomilým obrázkem kluka, který dává dívence květiny. Má prst v puse a výrazně červené tvářičky, ke kterým vede šipka. Tyto nádherné ilustrace má na svědomí Antonín Šplíchal. Dle mého se mu povedlo vystihnout podstatu slovíček přímo dokonale a srozumitelně. Slovník je anglicko - český. Mohlo by to lehce mást, protože spousta lidí hledá nejprve český výraz a poté jeho překlad v daném jazyce. Na konci knihy je souhrnný rejstřík slovíček v češtině, takže není problém hledat i naopak. 
Díky této knize se děti učí slovíčka zábavnou formou, kdy jim obrázek pomůže zapamatovat si význam daného slovíčka. Škola hrou - a tak to má být :-)

(Recenze pro nakladatelství Fragment)

Bílá je barva kouzel

Uplynul právě rok od chvíle, kdy Stacey, studentka střední internátní školy a zároveň čarodějka, zachránila svou nejlepší kamarádku Dreu, které kdosi usiloval o život a posílal jí tajemné výhrůžné zprávy. Stacey měla v té době děsivé noční můry. Ty se opět vrací, tentokrát je v ohrožení samotná Stacey. Také jí někdo posílá děsivé vzkazy. Dívku v jejich snech pronásledují duchové zavražděných, které znala…Opět ji před něčím varují. Stacey má dost problémů se svým vztahem k Chadovi, se kterým chodí. Cítí také výrazné ochlazení přátelských vztahů z Dreiny strany, k tomu všemu se ji snaží kontaktovat podivínský student Jacob, který jí řekne, že se mu zdají sny o tom, že Stacey zemře. Navíc má Jacob stejný vztah k magii jako ona. Chtě nechtě, musí spojit síly, aby dopadli vraha. Rodí se mezi nimi křehký vztah. Vyústí v přátelství nebo lásku? Může vůbec Stacey Jacobovi věřit? Navíc její přítel Chad se cítí být novým kamarádem ohrožený, což je příležitost pro Dreu, která jej nepřestala milovat. Parta studentů musí rázem zapomenout na vzájemné osobní nevraživost a  táhnout za jeden provaz, aby Stacey zachránili.

Modrá je barva nočních děsů

Stacey je mladičká studentka střední internátní školy. Se svou nejlepší kamarádkou Dreou sdílí nejenom pokoj, ale také city k Dreiině bývalému klukovi Chadovi. Stacey je čarodějka, od své babičky se naučila používat kouzla a čáry. 
Všichni si už na její rituály docela zvykli, i když ji mnozí studenti považují za podivínku. Před svými přáteli Stacey skrývá tajemství. Trpí nočními můrami, ve kterých se jí zdá o tom, že je Drea ve smrtelném nebezpečí. Stacey je zoufalá, děsivé sny většinou končí tím, že se počurá. Ví, že se jí tímto sny pokouší něco naznačit, jenže tohle přece svým přátelům prozradit nemůže. 

Když začnou Drei chodit výhružné vzkazy a podivné dárky, musí Stacey s pravdou ven. Už jednou její noční můry vedly k vraždě, kterou viděla ve snu, ale nemohla ji ovlivnit. Podruhé se to již nesmí opakovat. Dívky se snaží zjistit, kdo je tajemný pronásledovatel a pisatel výhrůžných vzkazů. Drea má před sebou jen pár dní života, stihne Stacey pomocí kouzel a čar odvrátit děsivý osud? A co její city k Chadovi, může se na něj spolehnout nebo se má bát, že by mohl být tím, kdo je ohrožuje?

 Napínavý příběh ze středoškolského prostředí okořeněný trochou magie upoutá každého, kdo dává přednost napětí a rád se bojí. Já si tuhle knížku půjčila ještě v době, kdy jsem dělala na dětském oddělení, protože tohle téma mě zajímá, a taky jsem chtěla mít přehled o tom, co čtou dnešní teenagerky. No a druhý díl, který se jmenuje Bílá je barva kouzel, jsme dostali letos na dospělé oddělení :-)

Krysáci

Se školákem jsme četli úžasnou knížku, kterou napsal Jiří Žáček na motivy úspěšného Večerníčku. Jmenuje se Krysáci a měla velký úspěch nejen u školáčka, ale i u mě. Nasmáli jsme se, pan Žáček svůj humor opravdu nezapře.

Příhody krysáků Huberta a Hodana, kteří žijí na vizovickém smetišti, pobaví děti i dospělé. Krysáci bydlí v šuplících starého šicího stroje, vlastní sádrového trpaslíka Ludvíčka, který nemluví a se vším souhlasí..proč asi? :D. Poklidné soužití kamarádů "naruší" (v dobrém slova smyslu) potkan Eda z Prahy, který s valašskými ogary prožívá různá dobrodružství. Na jednu stranu je trochu vyčůraný, všeználek a všudybýlek, dokáže být ale zároveň kamarádský.

A jaké příhody zažívají? To si přečtete v knížce, je opravdu výborná a čtivá. :)

A jen pro zajímavost: Asi v polovině rozečtené knížky se mě školáček ptá: "Mami, co je to ten "Tožogar"? Když totiž chtěli krysáci něco probrat nebo zařídit, oslovovali se mezi sebou "tož, ogare"...:D

Škola noci

A nedám si s tou upířinou pokoj!!! Na dětském oddělení jsem uzmula dvě žhavé novinky ze série Škola noci. Názvy Označená a Zrazená ve mě sice evokovaly příběhy muslimských utiskovaných žen, ale opak je pravdou.
Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá americká studentka Zoey Redbirdová, která se právě rozchází s problematickým přítelem Heathem, řeší problémy s matkou a jejím novým manželem, se kterým se vzájemně nesnášejí. Zoey ho soukromě nazývá tupčím, což hovoří za vše. Do toho se jí dostává "cti", když se stane označenou, což znamená, že se právě začíná měnit v upíra. Označená se nazývá proto, že se jí na čele objevuje vytetovaný srpek měsíce, který bývá u dospělých upírů lemován různými jemnými vzory. Její rodiče změnu nesou velmi těžce, vinu dávají samotné Zoey a jejímu stylu života a nenechají si vymluvit, že označený může být kdokoli ze společnosti. Dceru zavrhují, velkou oporou Zoey zůstává její babička.
Zoey nastupuje na upíří střední školu - Školu noci. Tam potkává nové přátele a sokyni v lásce i studiu. Zoey je totiž mimořádně nadaná a dokáže vládnout všem živelným vlivům: zemi, vodě, ohni i větru. Také její znamení je jiné než u ostatních upířích mláďat, Zoey přibývají další tetování v obličeji i na těle, což znamená, že je opravdu jedinečnou a vyvolenou.
V druhém díle se Zoey připravuje na roli předsedkyně elitního školního výboru, bojuje s láskou k bývalému příteli Heathovi a náklonností ke spolužákovi Erikovi a zvyká si na život ve Škole noci. Poklidným životem maloměsta však otřese zmizení středoškolského fotbalisty, kterého posléze najdou mrtvého. Podezření z vraždy padá na upíry. Zoey se podaří proniknout do spleti intrik, spolu se svými nejbližšími se ocitá ve smrtelném nebezpečí...
Uff, napínavé čtení, druhý díl lepší než první, a tak netrpělivě čekám na třetí. V USA má Škola noci velký úspěch, vyšlo tam zatím šest nebo sedm dílů, máme se tedy na co těšit ;-)

Birlibán

Se školákem máme rozečtenou nádhernou knížku Eduarda Petišky Birlibán.
Kluk se zvláštním jménem, který zlobí rodiče, nerad si uklízí hračky a šťourá se v jídle.
Jeho oblíbený maňásek zajíček Janeček díky němu přijde o jedno ucho.
Vydávají se spolu do Maňáskova, kde Janeček dostane ouško nové.
Cestou zažívají různá dobrodružství, Birlibán poznává důsledky svých prohřešků.
Cestou do Maňáskova procházejí Bonbonovicemi, Lenošindou, Neposluchovem nebo Nepořádnou Lhotou. Potkávají nové kamarády. Jak celé vyprávění končí? To my ještě nevíme ;-).
Musela jsem knížku doporučit, je opravdu úžasná, když školák při čtení usne, čtu si i sama :).
Je to knížka, která má nějakých padesát let, ale pořád je aktuální a velmi čtivá. Nadchne malé i velké.

Legenda o pistolnici Murphyové

Jsem masochista. V pátek jsem si vzala dětskou knížku od Eoina Colfera Legenda o pistolnici Murphyové. Proč jsem masochista? Pátek byl posledním dnem Týdne knihoven. V jeden ráz jsem přihlásila tři nové děti, neustále něco vyhledávala, radila, pomáhala, prostě jsem byla hodná paní knihovnice. Doufám. :-). A ještě jsem si vzala domů knížku, která o knihovnici vypráví. Eoin Colfer je znám jako autor fantasy knížek o Artemisi Fowlovi. Na toho se, mimochodem, taky chystám. Pistolnice Murphyová je postrachem sourozenců Vildy a Martina Woodmanových. Spolu s dalšími třemi mladšími bratříčky vyvádějí neustále nějaké lumpárny. A co teprv, přidají-li se k nim kluci ze sousedství. Martin a Vilda musí proto navštěvovat několikrát týdně místní knihovnu, aby se zklidnili a trochu se zkulturnili četbou knížek :-). Jenže jak se těšit na knihovnu, když v ní vládne postrach zvaný Pistolnice Murphyová, knihovní nindža velikosti almary. Se všemi si poradí, razítka má zavěšená proklatě nízko. Nestrpí odmlouvání a hne-li se někdo z koberce v dětském oddělení, je teprve zle. Jestli je Pistolnice opravdu taková, jakou ji znají kluci, zjistí čtenář v knížce. Ať dospělý nebo malý, zasměje se každý.

Tajemství nesmrtelného Nicholase Flamela: Alchymista, Čaroděj

Michael Scott je autorem ságy o nesmrtelném Nicholasi Flamelovi. V češtině zatím vyšly dvě knihy, Alchymista a Čaroděj, čeká se na vydání třetí, která by se měla jmenovat Vědma. Na začátku se čtenář seznamuje s patnáctiletými dvojčaty Joshem a Sofií. Josh pracuje v antikvariátu a Sofie v kavárně, přivydělávají si tak na cestování po Evropě. Majitelem antikvariátu je Nick Flamel, ze kterého se vyklube věhlasný alchymista Nicholas Flamel, žijící před více než pětisty lety. Josh a Sofie jsou dávnou věštbou předurčeni k záchraně světa. Nicholas Flamel totiž ukrývá Kodex - nejmocnější knihu všech dob. Zálusk na ni si dělá čaroděj John Dee. Podaří se mu ji ukrást, Joshovi však v rukou zůstavají dvě stránky z knihy. John Dee se snaží stránky získat, jsou totiž důležité a potřebné k rituálu, který by vrátil sílu starobylým bytostem z temnot, aby mohli vládnout lidem. Sofie získává čarodějné a magické schopnosti, které jí Josh závidí. Bojuje se žárlivostí a jen těžko odolává lstivým řečem Johna Deeho. V druhé knize boj vrcholí, dvojčatům a Flamelovi pomáhá například Johanka z Arku a její manžel, hragě Saint-Germain nebo upírka Scatty. Na tuhle fantasy ságu jsem četla jednu docela zápornou recenzi. Docela jsem se bála začít číst, ale líbilo se mi to. Na recenze stejně dám jen málokdy. Čekám na třetí díl, měl by vyjít někdy v listopadu.