Bude to bolet, doktore?

Mezi knihy, které vás rozesmějí, dojmou a taky přinutí zamyslet se na určitými věcmi, patří i novinka z nakladatelství Jota Bude to bolet, doktore?, kterou napsal Adam Kay. Tento pozoruhodný muž začínal jako lékař a v současné době působí jako umělec. Cesta od váženého povolání k tomu bohémskému byla trnitá a vydlážděná hodinami přesčasů, emocemi,  vypjatými situacemi a především pestrou sbírkou pacientů, na které mnohdy nejde zapomenout.

V deseti kapitolách nazvaných podle lékařské hierarchie Velké Británie poznáváme Adamovu kariéru v podstatě od píky. Začínal jako mladší sekundář, na starost měl několik oddělení. Postupně se vypracoval až na staršího ordináře na urogynekologické klinice. S humorem sobě vlastním, jistou lehkostí i dávkou mírného cynismu popisuje své působení ve službách Hippokratových až do události, která mu obrátí život o sto osmdesát stupňů.

Adam si své deníky vedl během let 2004 - 2010. Glosuje nejen svou kariéru v bílém plášti, ale i osobní život. Vlastně počkejte, jaký osobní život? Adam žádný nemá. V nemocnici je od nevidím do nevidím, o dovolené si může nechat zdát, onemocnět nesmí a strávit aspoň pár chvil se snoubencem? Nemožné.
Být lékařem (nejen) v Británii je řehole. Rodina vás zná víceméně pouze z fotky, peníze na účtě přibývají šnečím tempem, za to přesčasových směn máte za pět vašich kolegů.

Sobota 10. ledna 2009

Svatba Percyho a Marietty mi dnes připadala jako obrovský triumf nad nepřízní osudu. Ne jednomu, ale hned dvěma lékařům se podařilo urvat si v práci volno na svůj velký den. A ke všemu na celý, ne jako mé bývalé kolegyni Amelii, která si na svatbu vyhandlovala jen volné odpoledne a ráno zas skončila na klinice i se slavnostním účesem a šminkami, aby dodržela rozpis směn.

Za pozornost stojí Adamovy profesní zážitky s pacienty. Jako lékař se setkal se zrozením i smrtí, ošetřoval klienty tiché a pokorné, stejně jako sebestředné egoisty, kteří si myslí, že jim patří svět. Historky jsou úsměvné i smutné, občas se mi stalo, že jsem se musela smát nahlas.

Čtvrtek 20. srpna 2009

Dávám souhlas pacientce YS k ukončení těhotenství -neplánovaného, nechtěného těhotenství dvacetileté studentky po nehodě s kondomem. Probíráme alternativní metody antikoncepce a správné používání kondomu. Objevuji chybu v její technice. Jsem velký fanda recyklace jako každý druhý, ale pokud obrátíte použitý kondom naruby a nasadíte ho na druhé číslo, pravděpodobně nebude až tak účinný.

Za velké plus považuji vysvětlivky pod čarou, někdy velmi podrobné, které blíže specifikují lékařské pojmy, které Adam používá, nebo blíže vysvětlují systém britského zdravotnictví, takže nemáte pocit, že čtete lékařskou zprávu, jíž vůbec nerozumíte.

Tahle knížka by neměla chybět v knihovničce žádného lékaře (aspoň zjistíte, že na tom nejste ještě tak špatně), stejně tak i potenciálního adepta na nemocniční postel (a tím jsme vlastně téměř všichni).

Kniha Bude to bolet, doktore se čte v podstatě sama, i přes svůj námět je lehká a zábavná, takže se jí nemusí bát ani ten, kdo upadá do mdlob už jen při pohledu na ordinační dobu svého praktického lékaře.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota)

Jak se točí Cizinka

Kdo by neznal Cizinku, můžeme říct, že dnes se jedná o legendární dílo autorky Diany Gabaldon. Charismatická ústřední dvojice hlavních hrdinů Claire a Jamieho si podmanila miliony čtenářek (a snad i čtenářů) na celém světě. Samozřejmě, výjimky se najdou, nemůžeme všichni číst stejné věci a sledovat tytéž pořady.
Pro ty, kteří propadli kouzlu této neobyčejné ságy snoubící v sobě romantiku, historii a... ano, i erotiku, a znají také její seriálovou podobu, je tato kniha naprostou nezbytností. Dává nahlédnout pod pokličku výroby seriálu a provede vás první a druhou řadou.

V úvodu k vám promlouvá autorka Diana Gabaldon. Líčí peripetie, které jsou spojeny s převáděním literární předlohy do filmové či seriálové podoby. Pokud získáte producenta, který se snaží vaše dílo zpracovat tak, že je zachováno téměř vše podstatné a moc si u toho nevymýšlí, máte vyhráno. To se podařilo i Dianě Gabaldon, která své knižní dítko svěřila do rukou Rona Mooreho. Netušila jsem, že má "na svědomí" seriál Galaktica Battlestar, který se mi dost líbil.

V dalších kapitolách nasloucháme přímo producentům Ronu Mooremu a Maril Davisové. Ti se svěřují s pocity, které měli při hledání správných scénáristů, neboť natočit seriál tak, aby zaujal čtenáře dané předlohy, dá obrovskou fušku.

A  co teprve casting! Vybrat hrdiny tak, aby si podmanili budoucí fanoušky také není jen tak. Měli by odpovídat typově charakteristice uvedené v knize a na diváky působit tak, jak vyžaduje jejich role.  A to se, myslím, povedlo.

Není vždy jisté, že plánovaný herec roli vezme. Někdy má závazky neslučitelné s natáčením, jindy se on sám s rolí neztotožňuje. 

Sami si přečtete, jak Sam Heughan, představitel neskutečně charismatického Jamieho, okouzlil producenty svým šarmem.

Trefou do černého byla i volba Tobiase Menziese pro roli Franka Randalla a jeho předka Black Jacka. Když jsem jej viděla v první sérii, nevěřila jsem, že je hraje jeden a tentýž herec. Naprosto přesvědčivě zahrál povahové rysy nacházející se na opačných stranách charakterového spektra.

Nejvíc starostí dalo hledání představitelky Claire. Zaujala až irská herečka Caitriona Balfeová. Můžeme se shodnout, že je pro roli Claire přímo stvořená.

V dalších kapitolách se dozvíte něco o mapování vhodných lokací a jejich proměnách, jak skladatel Bear McCreary tvořil hudbu k seriálu včetně ústřední znělky. 

Kniha dále podrobně rozebírá jednotlivé díly obou sérií, čímž si je můžete, pokud jste už Cizinku viděli, připomenout. A pokud ne, věřím, že budou tou správnou návnadou, abyste si tento seriálový počin nenechali ujít.

Kniha je po grafické stránce úžasně zpracovaná. Je velmi objemná, co se rozměru týče, ale to je u těchto výpravných publikací běžné. Není to kniha do vlaku nebo do ušáku. Obsahuje velký počet fotografií, nad kterými strávíte čas. Od některých, zejména těch s kostýmy nebo s míst z natáčení se jen těžko odtrhává. 

Znáte rčení, že je něco dlouhé jak titulky v americkém filmu? Pro nás jsou symbol nekonečna, většinou se nikdo nezamýšlí nad tím, kolik lidí se na výrobě podílí. Vždycky jsem ráda četla titulky na konci filmu a seriálu. Zatímco mě z kina ostatní tahali hned po rozsvícení světla v sále, já si chtěla přečíst, kdo na snímku pracoval. 

Zajímají mě konkrétní funkce a jména, představuju si, co má onen člověk na práci.

Výpravná publikace Jak se točí Cizinka  přibližuje svět těch, jejichž práce k nám promlouvá prostřednictvím hotového filmu nebo seriálu.

Jak se píše scénář, kdo vybírá vhodná místa pro natáčení, kdo musí bedlivě hlídat dekorace, aby opravdu odpovídaly dané době? Jak se tvoří kostýmy?

Pokud vás zajímá "neviditelná" práce, na níž jsou vystavěny základy každého filmového díla, a jste-li fanoušci seriálu Cizinka, knihu si přečtěte, určitě se k ní budete vracet už jen díky nádherným fotkám.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Knihy lze zakoupit:

NAKLADATELSTVÍ OMEGA

KNIHY DOBROVSKÝ

Adele

                                   

Učarovala vám tahle nekonvenční Angličanka? Mně ano. Když jsem ji slyšela zpívat, nevěřila jsem, že ten neuvěřitelně syrový hlas může vycházet z tak mladé dívky.

Kombinace neobvyklého hlasu, mládí, houževnatosti a píle udělala z obyčejné holky hvězdu světového formátu. Udivuje vás, že o Adele vyšla životopisná kniha, byť ona sama ještě nepřekročila ani třicítku? Začtěte se a budete překvapeni, kolik toho talentovaná zpěvačka za "pár let" dokázala.

Jak už to u biografií bývá, začíná se dětstvím. Adele vyrůstala pouze s matkou v Tottenhamu, v severním Londýně. Studovala zpěv na známé hudební škole. Od mládí si sama skládá hudbu i píše texty, které jsou inspirovány jejím milostným životem. Adele prožila vztah s bisexuálem, což ve velké míře ovlivnilo její tvorbu. 

Když se jí podařilo prorazit v tvrdém světě showbyznysu, v žádném případě se nestala loutkou. Zůstala sama sebou, zachovala si svůj lehce vulgární smysl pro humor. Jako stín ji neustále provázel dým z cigaret. Adele se taky nebála přiznat, že její vztah k alkoholu je víc než kladný. Zdá se vám, že takových hudebních hvězd už tady bylo hodně a ne vždy skončily dobře? Adele mezi ně nepatří. Dokázala se poprat s nemocí hlasivek, poznala svou velkou lásku, producenta Simona Koneckiho, se kterým má syna, a svůj comeback završila Oscarem a Zlatým globem, jenž získala za filmovou píseň Skyfall, což je single k zatím poslední bondovce. 

Kniha se z velké části zaměřuje na produkci této zpěvačky, autor podrobně mapuje její alba 19, 21 a 25. Jednotlivým písním věnuje velkou pozornost, rozebírá jejich texty.
Zároveň líčí zpěvačku jako obyčejnou holku "od vedle", která odmítá řešit svá kila, upřímně mluví o rodině a dokáže si udělat legraci i sama ze sebe. Přesvědčí vás o tom autentické citáty, které Adele během své kariéry pronesla. Doplňují biografii a dokážou vám, že tahle mladá talentovaná zpěvačka je zároveň i velmi zábavná, otevřená a přímočará.

Biografie mladé zpěvačky by neměla uniknout všem jejím fanouškům. 
Čtěte, poslouchejte, zpívejte.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Jít za štěstím

Někdy je třeba změnit lokál. Třeba když víte, že vám tam, kde žijete, pšenka moc nepokvete. Irka Eilis se vydává hledat štěstí do Ameriky. Podaří se jí začít nový život daleko od domova a svých nejbližších?

Eilis Laceyová žije s matkou a sestrou Rose v Irsku. Píší se padesátá léta dvacátého století a pro Eilis je těžké najít si zaměstnání, i když chvíli pracuje v obchodě, jemuž pevnou rukou vládne despotická majitelka. Když už to vypadá, že Eilis uvízne v začarovaném kruhu, přichází otec Flood, katolický kněz, a nabízí jí šanci na nový život. Má to jednu podmínku – Eilis musí opustit rodinu a vydat se za oceán. Nebude první ani poslední, její bratři žijí v Anglii, kde si našli práci. Amerika je sice o kus dál, ale nabízí Eilis možnosti, o jakých se jí v Irsku ani nesnilo.

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

Já osobně se taky hodně těším na film:

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Vyhodnocení soutěže o knížku Prosinec už je takovej

Tak se nám sešel týden s týdnem a dneska losujeme výherce knížky Prosinec už je takovej. 

Ještě doplním správné odpovědi na otázky v soutěžním kvíze o Irsku:

1. Hlavní město Irska: DUBLIN
2. Řeka, která protéká Dublinem: LIFFEY
3. Patron Irska: SVATÝ PATRICK
3. Barvy irské vlajky: ZELENÁ, BÍLÁ, ORANŽOVÁ
4. Irsku se také jinak říká: SMARAGDOVÝ OSTROV

Ruka šmátralka (nebyla moje, patří mé šéfové) zalovila 

a vylosovala výherkyni s nickem

GRATULUJI!!!!! PŘEJI PŘÍJEMNÉ ČTENÍ

SOUTĚŽ*SOUTĚŽ*SOUTĚŽ

Mám pro vás připravenou svou první soutěž.  Vyhrát můžete knížku Prosinec už je takovej, kterou vydala Kniha Zlin. Máte-li rádi Irsko, je to pro vás přesně to pravé. Mně osobně se líbila hodně.
Nejste v obraze? Mrkněte na recenzi.

Co pro výhru udělat? Vyplnit SOUTĚŽNÍ FORMULÁŘ do  pondělí 15. 6.  do půlnoci a pak čekat, jestli se v úterý stanete šťastným výhercem :-).

Jsem Ir, jsem bojovník, jsem zrádce

Tyrone Meehan je zrádce. Ví to jeho rodina, ví to IRA a ví to on sám. Že si pod sebou řeže větev bylo jasné ve chvíli, kdy se ke zradě veřejně přiznal. Ale nic není jen černé, nebo bílé, prostřednictvím tohoto románu autor nechává Tyrona vyprávět svůj příběh…

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor:

http://neoluxor.cz/blog/recenze/jsem-ir-jsem-bojovnik-jsem-zradce--1017/

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Nuda v Anglii? V Hinstonu rozhodně ne!

Volné pokračování knihy Jak si na anglické zahradě vypěstovat českého trpaslíka přibližuje další osudy Hany Parkánové-Whitton, české spisovatelky, která se provdala do Anglie. Přestěhováním do malé vísky Haně začíná nová životní etapa lemovaná leckdy dobrodružnými zážitky při poznávání britského životního stylu.

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor:

http://neoluxor.cz/blog/recenze/nuda-v-anglii-v-hinstonu-rozhodne-ne--999

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Longbourn

Napadlo vás někdy, co se děje za dveřmi panských sídel? Ne za těmi hlavními, kterými se do domu vchází, ale za těmi do kuchyně, kde kuchařka zrovna škube slepici, lokaj v rychlosti hltá vychladlý šálek čaje a děvečka drhne připálenou pánev.
Co se děje, zatímco panstvo spí, obědvá nebo se chystá na ples?
Román Longbourn nabízí jedinečnou možnost nahlédnout do domácnosti rodiny Bennetových očima sloužících.
A bingo, jsou to TI Bennetovi z Pýchy a předsudku Jane Austenové.

Kniha Longbourn servíruje téměř zrcadlový pohled na světoznámé dílo. Zatímco v Pýše a předsudku byli v popředí Bennetovi (jasně, že nejvíc Lízinka se svým Darcym, ano, ano :-)), zde jsou to právě sloužící.
V čele stojí hospodyně, paní Hillová, která svému království vládne pevnou rukou a je jeho dobrou duší. Její muž, který zastává funkci majordoma, a dvě pomocnice, Sára a Polly, mají co dělat, aby uspokojili běžné nároky svých zaměstnavatelů. Uvařit, poklidit, vyprat (vše samozřejmě bez nám dostupných moderních pomocníků), zapřáhnout koně, odvézt panstvo a počkat na jeho návrat do hluboké noci.  A brzy ráno zase ten stejný kolotoč. Bennetovi mají sice své mouchy, ale v jádru jsou to zaměstnavatelé, se kterými se dá vyjít. A tak si náš těžce pracující lid jede ve svých zajetých kolejích, dokud se neobjeví nový sloužící James Smith. Proč mu Sára nedůvěřuje? Jak se s jeho přítomností srovná rázná paní Hillová?

Čtivý román, který dopodrobna popisuje, jak se žilo sloužícím na počátku 19. století v Anglii. Autorka si někdy nebere servítky a tak máme příběh naservírovaný se všemi splašky, které v domácnosti sesbírali :-). Asi jste nevěděli, že Elizabeth Bennetová, budoucí paní Darcyová, nepoužívá deodorant. (No kde by ho asi ve své době vzala, že? :-)). Zatímco Jane Austenová tyto věci vůbec neřeší, pro dámu se to přeci nehodí, Jo Bakerová nám to s přehledem detailně popíše.
Při čtení mě dokonce napadla i věta, který by mohla celou knihu provázet: "A prdel si už milostpaní utře sama?"

Longbourn si přečtěte, jste-li fanoušky Jane Austenové, milujete-li starou dobrou Anglii a chcete-li vědět, jak to vlastně tehdy chodilo. Nejen panstvo, ale i jejich sloužící žijí své životy a sní leckdy nesplnitelné sny.

Zavolejte sestřičky

Jennifer Worthová ve své knize vzpomíná na kariéru porodní asistentky v  Londýně 50. let 20. století. 
Bylo jí dvacet dva let, když nastoupila k jeptiškám od Svatého Rajmunda. Působila v jedné z nejchudších oblastí Londýna, v East Endu, kde žily rodiny v otřesných sociálních podmínkách. V té době se Londýn vzpamatovával ze škod napáchaných válkou. 
Lékařská praxe, zejména ta porodnická, nebyla na nijak valné úrovni. Budoucí matky i sestřičky se mnohdy potýkaly s různými překážkami a problémy. Ultrazvuk? O tom si mohla tehdejší společnost nechat zdát. V některých domácnostech nebyla zavedená voda ani elektřina. Takový porod byl pak jedno velké dobrodružství.
Za pacientkami sestřičky jezdily na kolech :-).

Jeden z příběhů, který je jedním z nejdojemnějších, líčí těhotenství mladé ženy, která trpěla eklampsií. Tato nemoc je pro rodičku nebezpečná. Většinou se objevují příznaky, podle kterých jde poznat, někdy bohužel nastupuje z ničeho nic. A to byl právě případ téhle maminky, které sestřičky nemohly pomoci a musely se, včetně manžela, dívat jak umírá i s dítětem.
Pár historek se zaobíralo dětmi, jejichž otcem nebyl partner matky. Ta většinou mlčela až do porodu, to se pak divili všichni kolem, když se bílým manželům narodil černoušek :).

Autorka v knize líčí nejen příběhy svých pacientek, ale také kolegyň i řeholních sester, které prožívají své osobní problémy. 

Kniha je pestrou přehlídkou osudů rodin, žijících na okraji Londýna a také výpovědí o životě Londýňanů v poválečné době.
Jednotlivé příběhy jsou uzavřené a v knize nechybí ani dobové fotky autorky i East Endu, takže čtenář vidí na vlastní oči, jaké to bylo opravdu drsné prostředí.

Podle knihy vznikl také úspěšný seriál v produkci televize BBC. Náhodou jsem měla možnost vidět dva díly a moc se mi to líbilo.

Morantologie

Hned dva důvody mě vedly k tomu, proč jsem s nadšením sáhla po Morantologii od známé anglické novinářky a televizní moderátorky Caitlin Moranové.
Tím prvním je Anglie. Tedy pardon, Velká Británie :-), kterou miluju už od studentských let. Fejetony, které se týkají mých oblíbených britských reálií, mám ráda už od doby, kdy mi Ježíšek nadělil všechny knížky Karla Kyncla. 

Autorka ve svých sloupcích píše o setkáních s osobnostmi britské kultury i politiky, přibližuje svůj soukromý rodinný život, který nebyl vždy jednoduchý. Caitlin Moranová totiž pochází z chudých poměrů a nebojí se o tom napsat.   
No a ten druhý? Kdysi jsem koketovala s novinařinou. Dokonce jsem absolvovala i pohovor v našich místních novinách, ale nakonec jsem se jakožto nepříliš průbojný člověk rozhodla pro mé vysněné povolání číslo jedna - (ano, je to půjčování knížek) :-). 

Na začátku se dozvíme, jak se Caitlin k novinařině dostala. V patnácti letech vyhrála cenu Mladý reportér roku deníku Observer, kam se následně vydává na pohovor. Sice se na něm trochu ztrapnila, ale získala možnost psát fejetony - s menšími i většími úspěchy, až se dostala k psaní recenzí na koncerty místních kapel.
Caitlin si ve svém životě prošla i bouřlivou etapou, kdy čtyři roky kouřila marihuanu, k čemuž se v knize přiznává  - samozřejmě vtipně a s nadhledem, takže máte pocit, že je to vlastně normální :-).
V současné době Caitlin Moranová vede běžný rodinný život po boku manžela a dvou dcer, které ve svých sloupcích s chutí zmiňuje. 

V dalších fejetonech se zabývá oblíbenými seriály Panství Downtown a Sherlock, na které napsala recenze.
Setkala se se spoustou zajímavých lidí: Paulem McCartneym, Keithem Richardsem nebo Lady Gaga, s kterou si pořádně zapařila. I o tom si přečtete v jednom ze sloupků Caitlin Moran.
Mně osobně se líbil ten, který byl věnován zpěvačce Amy Winehouse. Smála jsem se u fejetonu, v němž se Caitlin mění kvůli reportáži v trpaslíka ve hře World of warcraft, aby jí totálně propadla. A přemýšlela nad těmi texty, ve kterých si brala na paškál sociální systém nebo se v nich vracela do oblíbených míst svého dětství.

Celkově se mi knížka líbila. Jelikož jsem ji četla v době dovolené, neměla jsem moc času číst ji souvisle. 
To ale vůbec nevadí, protože fejetony jsou uzavřené, v textu se neztrácíte a knížku tak lze "dávkovat" po částech nebo ji prokládat jinou literaturou, máte-li ve zvyku číst více knih najednou.

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host)

Multykulty pindy jedný český mindy

Iva Pekárková, známá česká autorka, se spolu se svým mužem, který je znám pod přezdívkou K., odstěhovala do Londýna. Tam se setkávají s lidmi z různých společenských prostředí. Iva pracuje jako taxikářka a tlumočnice českých imigrantů, své zážitky zúročila i v tomto souboru fejetonů, které mapují život v současném Londýně. Kniha je rozdělená do několika částí.V první  autorka vysvětluje, proč se s manželem rozhodli pro život v Londýně, popisuje peripetii se stěhováním. Po vyřízení všech nezbytných formalit se oba zabydlí v pronajatém pokoji. Jejich bytná Wendy je svérázná žena, která až příliš miluje své děti. Ti však Ivě a K. dělají problémy a tak se musí vystěhovat. Krátké postřehy mapují cestu za novým bydlením. V další části autorka líčí své zážitky s tlumočením, jejími klienty jsou převážně imigranti romské národnosti. A jak už to bývá, jsou mezi nimi lidé různých vlastností a povah. Iva Pekárková se nebojí zabrousit ani do takových kontroverzních témat jako jsou drogy nebo rasové nepokoje. Kniha je velmi čtivá, autorčiny postřehy připomínají Karla Kyncla, známého londýnského zpravodaje. Aspoň já měla takový pocit - Londýnské knihy KK mám ve své knihovničce na čestném místě, jsou jedny z mých nej knih.

Iva Pekárková svou knížku pojmenovala podle reakce jednoho ze čtenářů svého blogu. 

Angličtina pro samouky

Odjakživa jsem milovala angličtinu. Ve své knihovničce mám docela velkou sbírku učebnic a testů, které jsem hojně používala po maturitě, abych nevyšla ze cviku. Ještě teď nostalgicky vzpomínám na Prokop´s family, jež byla mým průvodcem anglickým jazykem na střední škole :-). Taky si pamatuju, když jsem si šla koupit svou první učebnici angličtiny pro samouky. To už je let. Takže jsem byla zvědavá na novou učebnici angličtiny pro samouky, kterou vydal Fragment.
Nová doba si žádá své a tak mě u knížky čekalo i CD.  Takže si můžeme poslechnout článek, naučit se slovíčka, nacvičit výslovnost. CD je ve formátu mp3, takže pokud si chcete poslouchat na cestách, při žehlení, běhání, jízdě na kole a podobných aktivitách, stačí ho přehrát do přehrávače nebo mobilu.
Co se týče knihy, je rozdělena do dvou částí, první je určená začátečníkům, druhá mírně pokročilým. Celkem je v knize 30 lekcí. Nechybí tradiční předmluva, ve které je vysvětleno, jak nejlépe učebnici používat. 
Zmínila jsem tady legendární Prokopovic rodinku, na které vyrostli mnozí z nás, kteří se anglicky učili v devadesátých letech. V této učebnici se setkáme s mladým mužem Paddingtonem Brownem, řečeným Paddy. Žije v Anglii v městečku Coventry, kde pracuje jako učitel. Bydlí s přítelkyní Lindou a psem Spikem.
Paddy a Linda provedou začátečníky jejich patnácti lekcemi. Pro pokročilé je tady doktorka Jaya, Angličanka s indickými kořeny. 
Celkově tahle učebnice působí velmi sympaticky a moderně, spolu s CD je výborným pomocníkem pro všechny, kteří s angličtinou začínají, i pro ty, jež si ji čas od času připomínají.

(Recenze pro nakladatelství Fragment)

Obrázkový slovníček- angličtina pro děti

Slovníky...nezbytný doplněk učebnic cizího jazyka. K dostání jsou v nejrůznějších formách. Oblíbenými se staly internetové verze, které jsou ideální, když si chcete narychlo přeložit něco z internetu. Klasické tištěné slovníky však nenahradí. Tyto si můžete kdykoli vzít do ruky, listovat v nich,  hledat potřebná slovíčka nebo si je prohlížet jen tak. Slovníky jsou různé - velké či kapesní, mnohdy s názornými ilustracemi. Některé jsou určeny přímo dětem, jeden takový mám právě před sebou.
Nejčastější cizí jazyk, který se dnešní děti ve školách i školkách učí, je angličtina. Právě těmto malým studentíkům, kteří se angličtinu učí, je určen Obrázkový slovníček - angličtina pro děti. Obsahuje více než 1111 slovíček a spoustu nádherných obrázků, které pomáhají vysvětlit význam jednotlivých slov.
I když je formát tohoto slovníku netradiční - není to kapesní vydání, formát knihy je téměř totožný s velikostí papíru A4, vůbec to nevadí. Naopak. Děti si v knize mohou listovat, učit se slovíčka podle abecedy nebo i napřeskáčku. Každé slovíčko má svůj obrázek, ilustraci, která pomáhá malým dětem pochopit jeho význam. Nechybí také rozdělení slovíček, které mají např. význam nadřazený (ovoce, zelenina, tělo, atd.). Takže se děti naučí i názvy jednotlivých druhů, které do těchto skupin patří. Nechybí ani anglická abeceda a číslovky, výslovnost fotetických symbolů, tabulka zájmen a často užívaných slov. Milým překvapením pro mě byly i vlajky některých zemí, což ocení zejména milovníci zeměpisu.
Slovník je přehledný, srozumitelný jak dítěti tak i dospělému (předpokládám, že to budou učitelé nebo rodiče, kteří jej budou spolu s dětmi používat). Mně osobně se velmi líbí, zejména ilustrace, které jsou vtipné a nápadité. Například slovíčko červenat se - to blush je vyjádřeno roztomilým obrázkem kluka, který dává dívence květiny. Má prst v puse a výrazně červené tvářičky, ke kterým vede šipka. Tyto nádherné ilustrace má na svědomí Antonín Šplíchal. Dle mého se mu povedlo vystihnout podstatu slovíček přímo dokonale a srozumitelně. Slovník je anglicko - český. Mohlo by to lehce mást, protože spousta lidí hledá nejprve český výraz a poté jeho překlad v daném jazyce. Na konci knihy je souhrnný rejstřík slovíček v češtině, takže není problém hledat i naopak. 
Díky této knize se děti učí slovíčka zábavnou formou, kdy jim obrázek pomůže zapamatovat si význam daného slovíčka. Škola hrou - a tak to má být :-)

(Recenze pro nakladatelství Fragment)

Jak se chovat v Anglii

Vtipné spoty o tom, jak se chovat ve Velké Británii. Londýn se připravuje na olympiádu, součásti propagace jsou i tyto prezentace, ve kterých vystupuje slavný "montypythoňák" :-) John Cleese.

Jak se stát Britem

Autor této knihy, původem Maďar, před začátkem druhé světové války přijel do Londýna na pár dní, aby zde napsal o Mnichovské dohodě. V Anglii nakonec zůstal navždy. V knize Jak se stát Britem formou vtipných fejetonů popisuje zvyky a tradice Angličanů. V této ostrovní zemi je vše jinak. Kdo se chce stát pravým Britem (či Angličanem – jak je libo), musí ovládat pravou anglickou konverzaci, která je dlouhá, nudná a v podstatě o ničem. Existují určité situace, kdy pravověrný Angličan nesmí odmítnout čaj. Jste-li u někoho na návštěvě, nesmí vás překvapit, že v pět hodin ráno dostanete svůj první šálek čaje, který musíte přijmout s úsměvem, i když je tento čas pro vás v podstatě půlnoc. Nákupy v Británii – ty vyžadují milovníky dlouhých front. Stání ve frontě – to je pro Angličany typické, stejně jako je toreador pro Španěla. Nakupování je věc společenská, jejím účelem je pomoci obchodníkovi od zboží, které se mu hromadí a překáží. Aby se člověk stal hodnověrným Britem, musí si osvojit mnoho specifických tradic, tak typických pro tento svérázný, na první pohled citově chladný národ. Humorná příručka George Mikese potěší všechny milovníky staré dobré Anglie, je psána natolik vtipně, že si ji oblíbili i samotní Angličané.

Královna Viktorie

V této biografii přibližuje autor nejdéle vládnoucí anglickou panovnici, která je známá spíše z pozdních let svého života jako majestátná, pánovitá a neustále truchlící vdova. Viktorie, dcera Eduarda – vévody z Kentu, se narodila v roce 1819. Díky tomu, že sourozenci jejího otce zůstali vesměs bez potomků, byla předurčena k následnictví trůnu. Otec záhy zemřel a mladinká Viktorie vyrůstala s matkou, se kterou si příliš nerozuměla. Matka na ni kladla velké nároky, snažila se ji ovlivňovat. Propast mezi nimi se zvětšovala také tím, že matka příliš podléhala svému spráci Johnu Conroyovi. Mladičká Viktorie se královnou stala v devatenácti letech. Vdala se za svého německého bratrance Alberta, kterého velmi milovala a byla mu oddanou manželkou a matkou jejich dětí. Viktorie postupně porodila devět dětí. Sama zastávala názor, že by manželky měly s mateřstvím nějakou dobu počkat a dětí nemít mnoho. Královský pár byl mezi lidmi oblíben, i když princ Albert si musel svou popularitu vydobýt, stále byl ve stínu své manželky. Zemřel ve dvaačtyřiceti letech, Viktorie se po jeho smrti již nevdala a truchlila po něm až do konce svého života. Spekuluje se, že se později sblížila se svým oblíbeným služebníkem ze skotské Vysočiny, kam královská rodina s oblibou jezdila, Johnem Brownem. Tyto domněnky nebyly nikdy pořádně potvrzeny ani vyvráceny, vznikla tak romantická legenda. Královna Viktorie se dožila úctyhodných dvaaosmdesáti let, své zemi vládla šedesát tři let. Autor v knize vykresluje portrét oblíbené královny od dob jejího dětství, mládí, až po důstojné stáří. Poznáváme tak ženu, která miluje legraci, je důstojná, někdy i panovačná, přesto milována rodinou i širokou veřejností.

Milé překvapení...

Málem až do nebes jsem vychválila román Obchodník J. O´Connora. Hned jsem v katalogu zjišťovala, jestli máme i další jeho knihy. Vlastníme historický román Hvězda moří. Měla jsem štěstí, byl volný, tak jsem si ho na cestě z práce vyzvedla. Jaké bylo milé překvapení, když jsem při čtení autorova životopisu zjistila, že je bratrem zpěvačky Sinéad O´Connor.
Mám její písničky ráda. To by mě zajímalo, kdo z jejich rodiny je ještě umělecky nadaný.
Zpěvaččin syn Jack nahrál pěvecký part na jednu její desku (Universal mother), když byl hodně malý. Opravdu šikovná rodinka, jen co je pravda. :)

Tajemný svět Keltů

Moje anglickoirské srdce potěšila další knížka, která nedávno vyšla. Napsali ji Claire Hamilton & Steve Eddy, jmenuje se Tajemný svět Keltů. Jak říká podtitul, poodhaluje dědictví keltské tradice. Keltská kultura se rozšířila ze střední Evropy a našla svůj domov v Británii, Irsku, Bretani a také ve Španělsku. Nedávné objevy dokonce prokázaly, že se keltská kultura mihla i v Číně před 2500 lety. Kdo je Kelt? Jak probíhal výcvik druidů? A co keltské umění, literatura nebo hudba? V tomto "průvodci keltským světem" se čtenář dozví všechny podstatné informace, které kdy chtěl o keltské kultuře vědět. Nechybí nádherné písmo, spousta ilustrací a fotografií.Neměla by, stejně jako kniha "Irsko. Tajemství a krása zeleného ostrova", chybět v knihovně všech milovníků Anglie a Irska.

Irsko. Tajemství a krása zeleného ostrova

Dostala se mi do rukou nádherná, velká a těžká kniha o mé oblíbené zemi: Irsko. Tajemství a krása zeleného ostrova od Elisabetty Canoro.

Kniha má úctyhodné rozměry – cca 28 x 30,5 cm a díky velkému množství fotek má ukázat kouzlo a tajemno smaragdového ostrova. Zatím jsem ji jen prolistovala, šetřím si ji na dobu, kdy budu mít na její prohlížení klid.